Raku je velice zajímavá a barvitá keramická technika. Rozhodli jsme se vás s ní ve dvou článcích seznámit. V tomto prvním článku se krátce projdeme historií raku a naši procházku zakončíme v 21. století exkurzem do některých zajímavých odnoží této techniky. Tak pojďme na to!
Trocha historie
Jak název napovídá (zpravidla však pouze rodilému Japonci), jde o techniku z podstaty radostnou, neboť slovo „raku“ může znamenat například radost, potěšení či pohodu. A jak předchozí věta napovídá, technika se narodila v Japonsku.
Kulturní historie kompaktních území Japonska je velice bohatá a pestrá. Nejrůznější filosofické a estetické směry, které se již po milénia na území Japonska objevují, zanechaly svou nesmazatelnou stopu i v postupech keramických. A technika raku není výjimkou.
Zpočátku byla tato technika užívána spíše chudšími vrstvami Japonska. V 16. století ale významný čajový mistr Sen no Rikjú spojil její lidově položené základy s myšlenkami učení wabi-sa
bi, díky čemuž se začala technika postupně etablovat ve vyšších společenských vrstvách Japonska a postupně expandovala i do zahraničí.
Soudobému čtenáři lze filosofii wabi-sabi přiblížit určitou analogií s učením Eckharta Tolleho (obsaženým například v knize Moc přítomného okamžiku). Wabi-sabi se ve své podstatě zaměřuje na přijetí takového stavu věcí, jaký je, na přijetí věcí zdánlivě dobrých i špatných. Odnímá či přinejmenším minimalizuje tendence hodnotit a odsuzovat. Namísto těchto zaběhnutých postupů přichází s myšlenkou ocenění toho, co je, co máme a (možná především?) toho, co decentně řečeno neshledáváme zcela žádoucím či pozitivním. Klid a vnitřní síla, které tento postoj přináší, mají potenciál transformovat život v něco, o čem si vystresovaný člověk dnešní může často nechat jen zdát.
Čajový mistr Sen no Rikjú si sílu uvedených myšlenek a hodnot velice dobře uvědomoval. Právě proto se nechtěl spokojit s do té doby rozšířenými a praktikovanými metodami výroby příslušenství k čajovým obřadům. Jeho intuice jej nakonec přivedla k technice raku – technice, která svou podstatou tyto nádherné myšlenky wabi-sabi ztělesňuje. Technice, z jejíchž výrobků dýchá láskyplná energie klidu dodnes.
A teď už do 21. století
Od chvíle, kdy Sen no Rikjú vypálil svůj první raku čajový šálek, již uplynulo hodně vody v Berounce. Postupné rozšíření techniky za hranice ostrovního státu s sebou přineslo i vznik jejích nových variant. Byť však lidé v různých koutech světa obohacovali techniku o své nápady, její základ zůstává již po staletí neměnný.
Tento základ spočívá v tom, že jsou ještě rozžhavené vypalované výrobky vyjímány přímo z pece ven, kde jsou následně chlazeny pomocí vzduchu, vody, redukčního materiálu nebo kombinací těchto postupů.
Dále už se technika raku dělí na několik různých směrů, které si popíšeme níže.
Japonské raku je patrně nejstarší varianta, přičemž se v rámci ní vyvinuly dva směry – černé raku a červené raku. Černá raku keramika se vypaluje při teplotách přesahujících 1.250 °C za použití dřevěného uhlí a po vypálení následuje pomalé chlazení výrobků na vzduchu a ve vodě. Typické černohnědé zabarvení vzniká díky užívání glazury, která obsahuje velký podíl oxidů železa, mědi a manganu. Červená raku keramika je takzvanou nízkopálenou keramikou - vypaluje se v peci na dřevěné uhlí za výrazně nižších teplot, než černé raku, a chladí se po vyjmutí z pece rovněž na vzduchu a ve vodě. K její typické červené barvě přispívá krom dřevěného uhlí i Orche engoba a užívání olovnatých glazur.
Americké raku je o poznání mladší variantou, přičemž první výrazný rozdíl oproti tradičnějším japonským postupům spočívá v chlazení keramických výrobků pomocí redukčních materiálů. I zde se můžeme setkat s nejrůznějšími styly, které jsou v rámci amerického raku používány.
- Horse-hair raku je speciální technika, při které se na rozžhavené výrobky právě vytažené z pece přikládají koňské žíně (lze přikládat například i peří). Ty se velice rychle na výrobek připálí a vytvoří na něm zajímavé obrazce a útvary. Před výpalem je nutno výrobek vyleštit, neboť při této technice není používána žádná glazura a zpravidla je vynecháván i přežah. Výjimkou je situace, když chceme vyztužit vnitřek výrobku neprůhlednou glazurou za účelem zlepšení nepropustnosti. V tom případě se přežah vyplatí. Následné chlazení výrobků už probíhá pouze na vzduchu.
- Naked raku je stejně jako horse-hair raku leštěnou keramikou bez glazury. Leštění probíhá po zaschnutí hlíny za pomoci kamínku, cidliny či obyčejné lžíce. Na výrobek je nanesena engoba, ze které je následně po vypálení výrobek vyloupnut. Díky tomuto procesu zůstávají na výrobku abstraktní vzory a obrazce.
- Raku s povrchem glazovaným speciální raku glazurou se vypaluje v teplotách okolo 1.040 °C. Po vypálení se rozžhavený výrobek umísťuje do organických materiálů, jako jsou například piliny, seno nebo obilí. Díky reakcím, ke kterým v tomto prostředí dochází mezi glazurou a zvoleným organickým materiálem, vznikají na povrchu výrobků neopakovatelné a barevně zajímavé vzory. Pokud máte rádi překvapení, tento postup je pro vás to pravé, neboť při něm nikdy nevytvoříte dva stejné výrobky.
- V neposlední řadě také můžete při raku použít tzv. craclovací glazury, ve kterých vznikají po jejich zakouření v redukčním prostředí praskliny.
Výše uvedený výčet technik a postupů rozhodně není vyčerpávající! Základní přehled vám však poskytne. Nyní už se ale pojďme přenést z obecnějších teoretických základů raku k jejím konkrétním podobám v našem českém rybníku.
My v elementdecor.cz totiž také máme své osvědčené postupy při výrobě keramiky raku. Zajímá vás, jaké? Tak to si rozebereme v příštím článku.
