V předcházejícím článku jsme si krátce prošli historii techniky Raku a některé z jejích postupů. V tomto článku vám přiblížíme, jak vzniká keramika u nás v elementdecor.cz. :-)
Dva pilíře elementdecor
Byť máme techniku Raku ve velké oblibě, nevyhýbáme se ani standardním postupům. Vznikají tak u nás výrobky zásadně dvojího druhu – výrobky vytvořené postupy Raku a výrobky, které lze označit jako klasickou středoevropskou keramiku. Jak už to tak u nás ale bývá, nic co děláme, není tak úplně „klasické.“ Ale o tom až níže. :-)
Na začátku je tedy vždy třeba rozhodnout, jakou techniku při nově zamýšleném výrobku hodláme použít. Od tohoto rozhodnutí se totiž kromě samotného výrobního postupu odvíjí i výběr materiálů a dekorativních prvků.
Každý ze dvou primárních postupů má svá specifika. Obecně lze říci, že zatímco „klasické“ keramické výrobky jsou odolnější a jejich výsledná podoba předvídatelnější, Raku výrobky jsou o něco křehčí a svou povahou nevyzpytatelnější.
A jdeme na to…
Co potřebuje každý keramický výrobek, nehledě na užitou techniku? Ano, správně! Potřebuje keramickou hmotu!
My užíváme dva druhy – hmotu licí a modelovací. Licí keramická hmota se vlévá do předem připravených forem, díky čemuž výrobce snáze dosáhne kýžené vizáže výrobku. Je však nezbytné celý proces lití i zasychání keramické hmoty bedlivě sledovat a ve správnou chvíli výrobek z formy vyjmout a opracovat.
U modelovací keramické hmoty pak přichází na přetřes rukodělný um naší vrchní modelářky Jitky, který výrobkům dodává osobitost a duši. Jitčiny ručičky jsou totiž věrné dávné české tradici. Jestlipak uhodnete, které? :-) (Napovíme, že periodická tabulka prvků by na Jitčiny ručičky volala: „Au!“)
Po vylití či vymodelování výrobku je nezbytné jej řádně vysušit. Jakákoliv zbytková vlhkost totiž může při dalších krocích výroby skončit katastrofou!
Doba sušení se odvíjí od vícero faktorů. Mezi ty hlavní patří zejména velikost daného výrobku. Některé výrobky sušíme i měsíce! Proces sušení navíc neprobíhá na přímém vzduchu, vždy je třeba výrobek sušit zakrytý. A když je proces sušení zdárně dokončen (této fázi se říká „střep“), můžeme přistoupit k prvnímu přežahu výrobku při teplotě 900 °C.
Do prvního přežahu jde většina výrobků v zásadě stejnou cestou. Po něm se však jejich cesty již často rozcházejí právě v závislosti na zvolené metodě výroby.
„Klasická středoevropská keramika“
Dejme tomu, že jsme se na začátku výroby nerozhodli pro Raku. V tom případě nyní začneme přežahnutý výrobek dekorovat. K dekoraci používáme oxidy, glazury, engoby a jiná barvítka. Jsme však velcí experimentátoři a rádi zkoušíme nové a neotřelé postupy. Upřednostňujeme dražší a kvalitní dekorativní materiály, které kombinujeme, mícháme a občas je i užíváme k jiným účelům, než k jakým je určil výrobce.
Spolu s těmito odvážnými rozhodnutími je třeba přijmout i možná rizika, a tak se nám občas stane, že se nějaký výrobek právě z důvodu experimentování nevydaří. Když ale jindy v ruce držíme výrobky hrající zářivými a netypickými barvami či vzory, naše radost překoná jakákoliv dřívější klopýtnutí. Prostě to za to stojí!
Výsledný výrobek pak vypalujeme v elektrických pecích při teplotách v rozmezí 1.040 °C a 1.240 °C a je hotovo.
A teď Raku, draku!
Pokud jsme na začátku zvolili cestu Raku, po prvním přežahu děláme při teplotě 1.130 °C přežah druhý. Tento postup jsme v minulosti začali praktikovat právě z důvodu již výše nastíněné zvýšené křehkosti Raku keramiky. Protože totiž Raku keramiku nevypalujeme v elektrických pecích, ale v pecích plynových při nižších teplotách, je třeba maximalizovat slinutí materiálů a druhý přežah se nám v tomto směru velice osvědčil.
Teprve až když máme střep dvakrát přežahnutý, přistupujeme k jeho dekoraci. Používáme engoby či speciální Raku glazury a ani zde se nebojíme vrhat do experimentování. Technika Raku odvahu odměňuje ještě výrazněji, než první uvedená.
A protože i zde je vlhkost rizikovým faktorem, vysoušíme po dekorování před samotným vypálením naše výrobky na slunci.
Po vysušení umisťujeme výrobek do plynové pece, do které je spodem vháněn horký vzduch, který je následně z horní části vypouštěn. Tímto způsobem zvyšujeme teplotu v peci, dokud nedosáhne 950 °C až 1.000 °C. Průběžně přitom kontrolujeme, zda glazura a jiné dekorační materiály na výrobcích již přestaly tvořit bublinky. Jakmile je tento vizuální test splněn, začíná maškarní bál. Pro další zacházení s výrobky a pecí si totiž musíme obléci žáruvzdorné skafandry.
Když jsme náležitě oblečeni, vezmeme manipulační kleštičky a výrobky opatrně umístíme do předem připravených kádí, obsahujících piliny. Ty se při kontaktu s rozžhaveným výrobkem okamžitě vznítí, přičemž vzniklý kouř v kombinaci s reakcí povrchu výrobku s pilinami jsou klíčovými faktory ve finálním vzezření výrobku. V průběhu této části se piliny ještě opakovaně přihazují na výrobek, ať jsou probíhající reakce náležitě umocněny. Po nejintenzivnější části hoření se celé kádě zakrývají víky, což pro změnu podpoří zakuřovací proces.
Na závěr se výrobky umisťují do studené vody, čímž jsou vystaveny intenzivnímu teplotnímu šoku. Zároveň se díky vodě výrobky snáze zbaví nežádoucích zbytků a černých usazenin, které přilnuly v předcházející části procesu.
Pak už jen zbývá výrobek finálně dočistit houbičkami a hadříky, a voilà! – další přírůstek do naší Raku rodiny je hotový a těší se na svého budoucího majitele.
Trocha kouzel závěrem
Výše uvedený technologický postup by nebyl kompletní, kdybychom nepoukázali na zcela zásadní faktory techniky Raku. Podoba finálních barev a odstínů výrobků totiž kromě postupu výrobce závisí na řadě vnějších faktorů.
Už jen způsob umístění výrobku do pilin hraje svoji roli - ovlivňuje totiž přístup vzduchu k jednotlivým částem výrobku. Kontakt vzduchu s povrchem výrobku má přitom zcela klíčový význam pro průběh chemických reakcí. Při menším přísunu vzduchu mají výrobky tendenci zbarvit se do měděných odstínů. Větší přísun vzduchu naopak přispívá k prosazení odstínů dekorativních materiálů deklarovaných výrobcem. Neglazovanou či nedekorovanou část výrobku zas kouř z pilin zbarvuje do černa.
Dokonce samotné počasí je velice významný faktor. Není například vůbec vhodné, pokud je při vypalování Raku keramiky zvýšená vlhkost vzduchu.
V neposlední řadě hraje klíčovou roli celkové energetické pole prostoru, ve kterém je Raku keramika vyráběna. Již mnohokrát jsme se zármutkem po vypálení zjistili, že veškeré výrobky jsou zbarvené kupříkladu do nevábné hnědé barvy, původním barvám užitých dekorativních prvků navzdory. Občas zkrátka nejsou pro Raku ty správné konstelace.
Jak zkrátka plyne z výše uvedených skutečností, výroba Raku keramiky s sebou přináší značnou časovou, pracovní i finanční náročnost.
A o tom všem Raku je. Nemáte v něm nikdy žádnou jistotu, ani když zdánlivě uděláte všechno správně. Učí proto neuvěřitelné pokoře. Učí nás tanec života – tanec střídavě veselý a smutný, tanec ze všech tanců nejkrásnější.
